Výpočet čtverce ze souřadnic
Účel červeného seznamu a jeho charakter
Červené seznamy slouží téměř výhradně jako argument pro praktickou ochranu přírody. Nejsou sice zakotveny v české legislativě jako seznamy chráněných druhů (dosud v ČR není chráněn žádný pavouk, ale navrženo jich je k ochraně 28: http://www.biolib.cz/cz/article/id13/), ale často se podle nich v rozhodovacích řízeních posuzuje kvalita území nebo nastavuje management chráněných území. V budoucnu bude jistě výskyt ohrožených pavouků sloužit i jako argument pro vyhlášení nových chráněných území (vizte diskusi k Theridion boesenbergi od Tondy; loni se podařilo v Praze – Klánovickém lese uprostřed plochy plánovaného golfového hřiště vyhlásit nové chráněné území s výskytem mokřadních pavouků Hydrolycosa rubrofasciata, Pirata uliginosus a Saaristoa abnormis jako hlavním motivem ochrany).
Ohrožení druhů se mění v čase a je podřízeno řadě nezávislých proměnných, které se pro jednotlivé druhy liší. Proto jsou kategorizace míry ohrožení z principu umělou záležitostí. Tvorba červeného seznamu tedy není vědecká práce, pouze může z vědecké práce vycházet. Je to vhodná společná aktivita spolku sdružujícího profesionály a amatéry, jakým je Česká arachnologická společnost.
Škatulky aneb od čeho se odrazit
Jediná kategorie červeného seznamu, kterou lze snadno definovat, jsou vyhynulé/nezvěstné druhy. Všechny ostatní kategorie jsou závislé na naší schopnosti předpovídat budoucnost. Víceméně jasné predikce nabízejí jen krajní stupně: kriticky ohrožený – bez lidských zásahů brzy vyhyne, není ohrožený – bude stále stejně hojný. Poměrně dobře uchopitelná je ještě kategorie téměř ohrožený. Do té by měly být zařazeny všechny druhy vázané na přírodní biotopy, které nebyly zařazeny do vyšších kategorií. Spadají sem tedy dnes u nás stále ještě poměrně hojné druhy (např. slíďáci rodu Pirata), jejichž vazba na přírodní biotopy (sensu Chytrý, Kučera a Kočí 2001: Katalog biotopů České republiky) je však odsuzuje k postupnému mizení.
Zbylé dvě kategorie, tedy silně ohrožené a ohrožené, odstupňovávají ohrožení mezi kriticky ohroženými a téměř ohroženými. Situace by se zjednodušila, kdybychom tyto dvě kategorie sloučili, ale narušila by se tím návaznost na dosud existující klasifikace.
Současné znalosti o rozšíření na hodnocení ohrožení nestačí
O rozšíření pavouků u nás ještě dost nevíme, natož o tom, jak se mění velikosti jejich populací. Pokud bychom vycházeli pouze ze značně neúplných poznatků o jejich rozšíření, mezi ohroženými druhy se nám objeví řada nenápadných, skrytě žijících druhů, nápadné druhy budou naopak podhodnocovány. Vhodnější alternativou hodnocení ohrožení je nesvazovat se žádnými přesnými definicemi a při zařazování uplatňovat všechny znalosti, které máme k dispozici. Co mám na mysli bude jasnější na příkladech. Na základě počtu lokalit by mohly být druhy Porrhomma errans, Dysdera hungarica a Talavera milleri zařazeny mezi kriticky ohrožené. Přesnějšího zařazení se ale docílí, když budou zohledněny všechny dostupné informace, v tomto případě třeba že F. Miller nacházel druh P. errans na polích, D. hungarica byla nalezena v zanedbaných zahradách ve Vídni a T. milleri byla v Německu považována za expanzivní druh. Naopak, o rozšíření druhů jako je Dolomedes fimbriatus či Argyroneta aquatica máme úplnější informace, při hodnocení podle počtu lokalit bychom je do červeného seznamu vůbec nezařadili. Jsou to přitom druhy striktně vázané na živinami chudé mokřady, které ze střední Evropy kvapem mizejí.
Komplexní kritéria nejsou to nejlepší
Data o vývoji populací nemáme a data o rozšíření jsou příliš neúplná. Alternativou je vytvoření komplexu kritérií. V takovém systému se ale ztratíme dřív, než do něho zahrneme všechny důležité proměnné. Něco takového vytvářejí Němci a neodvážil bych se to doporučit :o). Vždycky by se vynořily nějaké další proměnné, kvůli kterým by se musely dělat výjimky a hlavní přednost takového přístupu, exaktnost, by byla ta tam.
Vazba na biotop pomůže
Velkou pomoc při zařazování druhů poskytnou data o vazbě na konkrétní biotop. Znalosti o ohrožení biotopu můžeme extrapolovat na druhy, které jsou na něho vázané. Například z naší krajiny téměř úplně vymizela slaniska, písčiny či štěrkopískové břehy řek, druhy striktně vázané na tyto biotopy tedy můžeme považovat za kriticky ohrožené. Tento přístup hodnocení však má svoje limity. Biotopy mají různou kvalitu. Jinak ohrožený je druh vázaný pouze na „pěkné“ rákosiny, jinak druh, který se spokojí s jakoukoli rákosinou. Navíc je řada druhů, které silnou vazbu na konkrétní biotopy, jak je chápeme my (většinou jak nám je definovali botanici), nevykazují. V zásadě není problém pro naše účely adoptovat složitou klasifikaci ohroženosti a kvality biotopů vytvořenou botaniky, jenže nakonec bychom pomocí ní byli schopni bezproblémově zařadit jen malou část druhů.
Co tedy navrhujeme?
O našich pavoucích máme dosud jen málo informací a tak si nemůžeme dovolit nějaké při posuzování ohrožení jednotlivých druhů nevyužít. Kvůli rozmanitosti, se kterou pracujeme, nikdy nevytvoříme kritéria, která by do sebe zahrnula všechny relevantní informace. Rozhodli jsme se proto vytvořit diskusní fórum, které by mělo shromažďovat relevantní informace od nás všech. Jako podklad pro diskusi předkládáme informace o rozšíření a stanovištních nárocích z našeho katalogu, a kategorie, do kterých byly druhy zařazeny v červených seznamech středoevropských zemí.
Po určité době bude dobré nashromážděné informace vyhodnotit a připravit novou verzi červeného seznamu pavouků ČR do tisku. Tím se samozřejmě diskuse neuzavře, jen je potřeba mít k dispozici aktualizovanou verzi seznamu, na nějž se bude moci při argumentaci za účelem ochrany přírody odkázat. Autory této nové verze budou všichni, kdo do diskuse přispějí, v pořadí podle počtu druhů, ke kterým se vyjádřili.
Milan Řezáč 15.2.2010