Historie
První zmínky o pavoučí zvířeně Čech pocházejí z konce osmnáctého století (PREYSSLER 1791; PREYSSLER et al. 1793), rozsáhlejší seznamy druhů však byly publikovány až ve druhé polovině devatenáctého století (PRACH 1866; BÁRTA 1869; NOSEK 1895). Soustavný výzkum arachnofauny na území dnešní České republiky začíná až ve třicátých letech dvacátého století.
Do třicátých let spadá počátek spolupráce dvou našich významných arachnologů, F. Millera (1902–1983) (BUCHAR 1997a) aj. Kratochvíla (1909–1992) (BUCHAR 1989a, 1990). Zatímco Kratochvíl vedl Millera k taxonomickému zaměření výzkumu, sám se, zejména v pozdější době, věnoval především výzkumu pavouků balkánských jeskyní. Kromě nich publikují v téže době o naší arachnofauně J. Baum (1900–1944) (BREINDL 1945; BUCHAR 1970c) a V. Šilhavý (1913–1984) (MILLER 1974c; BUCHAR 1985a). Baumovu činnost ukončila 2. světová válka, zahynul v kon-centračním táboře ve Varšavě. Šilhavý se dále věnuje výzkumu sekáčů a publikuje knižní monografii Sekáči jako 7. svazek ediční řady Fauna ČSR. Na Slovensku působí v téže době E. Bartoš (1902S1966), vedoucí Katedry zoologie Karlovy univerzity v letech, kdy se tam utváří arachnologické centrum.
F. Miller se stává hlavní osobností arachnologického výzkumu Československa. Díky svým výtvarným schopnostem si od samého počátku zakládá rozsáhlý soubor kreseb morfologických znaků všech našich druhů. První obsáhlou a kresbami bohatě dokumentovanou Millerovou prací je studie o arachnofauně mohelenské hadcové stepi (MILLER 1947), po níž následovala řada revizí problematických rodů pavouků (MILLER 1958b, 1963, 1967; MILLER & BUCHAR 1977; MILLER & SVATOŇ 1978). Profesor Miller, působící po válce na Vysoké škole zemědělské v Brně, obětavě pomáhal i dalším začínajícím arachnologům.
Významným rokem ve vývoji československé arachnologie byl rok 1971. Ve dnech 30. srpna až 4. září 1971 se na počest Prof. F. Millera konal v Brně V. mezinárodní arachnologický kongres (BUCHAR 1971a, 1973). V témže roce vyšel IV. Díl Klíče zvířeny Československa, ve kterém bylo kromě klíče našich štírků P. Vernera a klíče našich sekáčů V. Šilhavého uveřejněno Millerovo stěžejní dílo, klíč pavouků Československa (MILLER 1971).
V sedmdesátých letech nabývá významu arachnologické centrum na Katedře zoologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze (BUCHAR 1982a), jehož vůdčí osobností je J. Buchar. Buchar kriticky zhodnotil veškeré dosavadní údaje o výskytu pavouků na území Čech (BUCHAR 1961). V letech 1958–1970 provedl faunisticko-ekologický výzkum pavouků šestnácti modelových lokalit, které byly zvoleny tak, aby reprezentovaly základní typy stanovišť přírody Čech. Ve své kandidátské disertaci (BUCHAR 1972) Buchar poprvé hodnotí komplexně arachnofaunu Čech a vypracovává, zejména k budoucímu využití faunistických dat pro monitoring změn prostředí, klasifikaci hojnosti výskytu, termopreference (BUCHAR 1975a) a klasifikaci vztahu druhů k územím, která jsou různou měrou narušena činností člověka (BUCHAR 1983b).
Knižní vydání českého determinačního klíče umožňovalo spolehlivou determinaci pavouků všem začátečníkům. Na této skutečnosti staví J. Buchar další plánovitý rozvoj arachnologického výzkumu. Získává nové diplomanty a počíná organizovat jednak každoroční terénní exkurze zaměřené na výzkum v dosud málo prozkoumaných oblastech, jednak pravidelné arachnologické semináře.
V roce 1974 se konala arachnologická exkurze do okolí Turčianských Teplic na Slovensku, která se stala ustavujícím sjezdem Arachnologické sekce při Slovenské entomologické společnosti. Jejím prvním předsedou se stává J. Svatoň, od roku 1978 je předsedou sekce F. Miller. Založení arachnologické sekce mělo značný význam pro povzbuzení studia pavoučí zvířeny Slovenska a pro rozvoj spolupráce mezi slovenskými a českými arachology (BUCHAR 1987b, 1988a). V roce 1983 se předsedou Arachnologické sekce SES stává J. Buchar. V roce 1993 se Československo rozpadá na dva samostatné státy, Českou a Slovenskou republiku. Jako následek těchto společenských změn vzniká i samostatná Česká společnost entomologická, při níž je pod vedením Prof. Buchara založena samostatná Arachnologická sekce. Arachnologická sekce Slovenské entomologické společnosti pokračuje nadále ve své výzkumné činnosti pod vedením Mgr. J. Svatoně.
J. Buchar je iniciátorem vydání mapy 1 : 500 000 pro síťové mapování organismů Zoologickou společností (BUCHAR 1982b, c) a zaměřuje činnost arachnologického centra na tuto metodu hodnocení výskytu organismů. Jako modelovou skupinu vybírá čeleď Lycosidae a dává kolektivu k dispozici metodickou příručku (Interní pomůcka Katedry systematické zoologie PřF UK pro spolupracovníky na výzkumném úkolu ,Síťové mapování čeledi Lycosidae’). Konečné výsledky této práce jsou obsaženy v další disertaci (BUCHAR 1989b) a v několika publikacích (BUCHAR 1993a, 1995a, 1999b). Postupně jsou dopracovány původní koncepty klasifikací termopreference, hojnosti výskytu i reliktnosti výskytu a tyto klasifikace jsou prakticky využívány pro účely bioindikace i srovnávací zoogeografie (BUCHAR 1994). J. Buchar pracuje i taxonomicky, řadu prací publikuje spolu s Doc. K. Thalerem z Innsbrucku. Pod vedením Prof. Buchara je zpracován check-list pavouků České republiky (BUCHAR et al. 1995) a započata práce na zpracování katalogu pavouků České republiky.
Od roku 1972 do konce prvního tisíciletí bylo uspořádáno na čtyřicet arachnologických exkurzí, jejichž výsledky přispěly značnou měrou k poznání arachnofauny České i Slovenské republiky. V témže období bylo uspořádáno osmdesát dva arachnologických seminářů. Pod patronací Arachnologické sekce ČSE bylo v roce 1986 uspořádáno v Ostravě 1. Československo-polské arachnologické sympozium (BUCHAR 1987a; MAJKUS 1988e), v roce 1994 bylo v Českých Budějovicích uspořádáno 15. Evropské arachnologické kolokvium. Téměř všichni čeští arachnologové jsou buď přímými žáky profesora Buchara (RŮŽIČKA 1997a), nebo se jejich odborný profil utvářel pod jeho bezprostředním vedením. Můžeme tedy společnost českých arachnologů na přelomu tisíciletí považovat za Bucharovu arachnologickou školu.
V roce 2002 byl vydán Katalog pavouků České republiky (BUCHAR & RŮŽIČKA 2002).
V roce 2008 bylo založeno samostatné občanské sdružení Česká arachnologická společnost – Czech Arachnological Society. Předsedou společnosti byl zvolen V. Růžička. V době svého založení čítala Česká arachnologická společnost na 50 členů.